14.12.2020 - Spolubydlení je zvláště u mladé generace v posledních letech velkým trendem i u nás. Je to pochopitelné. Ceny pronájmů rostou a hradit měsíčně veškeré poplatky za byt je leckdy složité i pro vícečlennou domácnost. Proto než se svobodný život přehoupne do života rodinného, může být spolubydlení dobrým řešením. Zakládá však tato forma sdílení jedné domácnosti společný nájem bytu? Může, ale také nemusí.
Kdo v případě spolubydlení uzavírá nájemní smlouvu?
Nájemní smlouvu může uzavřít jeden z budoucích spolubydlících. Je třeba, aby při uzavírání smlouvy informoval pronajímatele, kolik osob bude v bytě bydlet a že zde budou v pozici spolubydlících – tj. podnájemců. S těmi by pak měl následně uzavřít podnájemní smlouvu.
To by určitě nájemce neměl zanedbat. Myslet si, že spolubydlící jsou kolegové studenti nebo kamarádi, se kterými se vždycky dohodl, může být mylnou představou. Realita je většinou podstatně jiná a znát někoho ze školních lavic či sportovního oddílu není totéž jako sdílet společnou domácnost. Tam se člověk musí dělit o svůj soukromý prostor, kuchyni, koupelnu. Tráví spolu mnohem víc času, a tak se stává, že ne vždy si budou spolubydlící vyhovovat. Mít tedy v ruce kvalitní podnájemní smlouvu dává oběma stranám, ale především nájemci, možnost včas reagovat na případné problémy.
Nájemní smlouvu může uzavřít více osob
Jestliže se rozhodne několik osob uzavřít jednu nájemní smlouvu, bude se jednat o společný nájem bytu. Pak mají všichni nájemci stejná práva a povinnosti. Mohou si však také odsouhlasit, že za ně bude jednat jeden z nich. To je praktické zvláště v otázkách jednání s pronajímatelem, provozovateli energií a dalších dodávaných služeb.
Nevýhodou je, že pronajímatel může požadovat zaplacení celého nájemného pouze po jednom ze společných nájemců. Je pak na nich, jak se dohodnou na vypořádání. Takže když jeden přestane platit, a dokonce opustí byt, zůstanou platby na dalších nájemcích.
Souhlas všech společných nájemců je potřeba také pro podání výpovědi z nájmu. Stejně tak pronajímatel by měl výpověď zaslat každému ze společných nájemců.
Společný nájem bytu se nehodí pro krátkodobé bydlení, jako jsou například studentské či kamarádské spolubydlení. Je méně flexibilní. Je velmi složité, když se například jeden spolunájemce rozhodne odstěhovat a jiný zase přistěhovat. Znamená to neustále měnit nájemní smlouvu. Odborníci doporučují pro tento typ spolubydlení zvolit první variantu s jedním nájemcem a dalšími podnájemci.
Společný nájem je typický pro manžele
Typickými společnými nájemci jsou manželé. Stačí, aby nájemní smlouvu podepsal jeden z nich. Společným nájemcem se může jeden z manželů také stát, pokud uzavře sňatek a přestěhuje se do nájemního bytu druhého manžela. V takových případech se nevyžaduje souhlas pronajímatele, který je pro jiné společné nájemce nezbytný.
Pokud nastanou během společného nájmu neshody, může se kterýkoliv nájemce obrátit na soud. Ten pak může podle závažnosti situace rozhodnout o zrušení společného nájmu a určit, kdo zůstane nájemcem bytu. Typicky soud rozhoduje o zrušení společného nájmu manželů po rozvodu, pokud se manželé nedohodnou sami.
Společný nájem nevzniká všem, kteří spolu žijí v jednom bytě. Netýká se například příbuzných, kteří žijí s nájemcem ve společné domácnosti. Ten by vznikl pouze tehdy, pokud by se nájemce dohodl s pronajímatelem a změnou nájemní smlouvy by se daná osoba spolunájemcem stala.
Jindra Svitáková